Poetry

 Basně a povídky z Ledna-Dubna

Prolog                                                            

Z povzdálí se sledovat

sledovat ty změny

 jak se to semlelo

píchat údem do peřin

a ráno kůrku s druhákem

kreslil jsem do památníčku pro nevidomé

stěny se zubřími trofejemi,

a pak se  na mém čele

objevila skvrna

čichač v hornbachu s plechovkou

já si kupuji barvy a vánoční koule

čekám ve frontě na zaplacení

jsem Na čekané, platím jako srna životem

 a jestli noc slibuje den,

 tak i světlo slibuje květ

 jenže ono nechodí přímočaře

trousí se jen zbytky po podlaze.

Proč se koňským výkalům říká 

koblihy?

Která z vás kobyl je šťastná?

zpívejme Písničku pro naši klisničku

ne, nejsem sentimentální

jen mám rád kobyly a jejich pach

Ona je zlobivá a strašná

třeba i buchtu s koktejlem pro naší zlobivou holku.

Ta má libost začala tím, že slečně co šla z pekárny

upadla kobliha s marmeládou. Já jí zvedl a řekl:

Slečno, upadla vám kobliha.

Sadističtí manželé a jejich vybavení

bytu

Máme doma sadu hliníkových příborů

Čekáš na mě doma v latexovém úboru

Máme doma truhlu

Co se dědí z matky dceru

Je celá ošuntělá

A já se do ní vyseru

Máme doma komodu

Co se dění z otce na syna

A ty jsi mi jí moje milá

Opilá celou v noci poblila

Máme doma sadu stříbrného nádobí

Vidličky a nože

Strkám ti to řitě

A ty řveš: „to je slast ach můj bože“

Máme doma další sadu stříbrného nádobí

Třískáš mě s ním do hlavy

Říkám ti: „ nedělej to

Až moc to bolí“

Máme doma stůl co je po mé pratetě

Urvu z něho nohu a chystám se k odvetě

Máme doma židli co je po tvém prastrýci

Hodíš s ní po mě a hledáš další munici

Máme doma vanu, co je celá bílá

Rozbila´s mi hlavu „ty sviňa“

Máme doma postel co je po tvém bratrovi

Je hnízdečko lásky, je zmáčená v krvi

Máme doma kahan i se svíčkou

Pálíš mě s ní na kulkách a já hraju si s tvou pičkou

Máme doma místo psa, touhu sadistickou

A kdo tomu nevěří, ať si trhne nohou 

Potkal jsme holku tak jsme hodili řeč

  Bez vody s hnilobnou hubou nikam nedojdeš.

Zkus si najít práci tady v tom mizerným světě? Nebo jen tobě to připadá divný.

  Tak, tak dlouho se neviděli, protože každá měla jinou.

Střední školu, matku, žalobu na svět a hlavně práci.

Kdysi byly milenky, ještě měli to štěstí poznat lásku na seníku.

Teď už z našich lesů, strání nevyběhne ani zajíc.

Třeba se pro ní najde nová, taková, stříbrná holka naroubovaná na futra

a žádný přes ní nepůjde kolem a neotevře, aby jí mohl políbit nebo říct:

 „slečno, nepotřebujete promáznout.“

Jeden tomu říká prostřelit,

Průstřel-dát si panáka.

A ty pak jdeš a opravdu, chceš se s ní namáznout.

pijete zástupy Napoleonů, artilerie rumů, vykvašenou řeči nesouvisle mumláte o bídě světa.

říká ti:“měla jsem holku, ale teď už nemám vůbec nic, dobře se s tebou pije, ty jsi taky na holky?  

(O genderu)

Dnes ráno v jednom stupidním rádiu, probíraly jestli je lepší nosit sukni nebo kalhoty. Dámy se teho nebály a jedna z nich řekla, že to je aj velice praktické, že když vaří používá sukni jako utěrák, a pak když přijde její muž stačí aby nadzvedl sukni a….

    Nadzdvihne jí zasere si ruky od čehosi mastného a řekne, že ho to přešlo… .

Střídáš role

Střídáš role

Co z tebe bude

Rosolová koule

Co nikdo nežere

Konzervativní kluk nakonzervován konzervanty

Tragicky Umřel v patnácti letech a jeho ostatky se nechtěli rozložit…

Víš, jsou jen dvě role

lovec a oběť

Mohl by jsi udělat rosolovou kouli ze svých nehtů

a koukat na ní jak se třese.

Ale už teď víš, že je to lhostejné.

Ještěr v mých ústech

Nejsem odpovědný

za slova, která mi vychází z úst

je to ještěr kdo to mluví

Nemám svědomí

z prvního slova zbylo jen prrr                                                                             

a ten ještěr se zlobí

Je před domem

je přivázaný

nemůže do lidských slují

zlobí se a oheň chrlí

Vzal ho jednou halič dovnitř

„dej mi maso ty kundo“.

řval na řezníka: "Telecííí"

Resumé

Ještěří historky z haldy

    Znáte tu historku, jak chtěla Maková panenka po Emanuelovi službičku? Jak nadzdvihla sukničku…

    Zlatoočko si myje oči. Svět mi přichystal různá překvapení. Sedím v místnostech se zprzněnou Makovou panenkou a moje zdánlivá samota se rozprostírá od západu na východ. Noc, sestřička mě nutí  tlačit káru.

   Cítím se jak kůň ve velkém městě, co musí hned pod prdelí vláčet pytel koblih jak Vy při zlomení na ruce sádru. Je to pořád stejný.

   Někdy se zas cítím jak prastará přeslička, co dnes roste jen mezi kolejnicemi.

   Někdy se tak cítím, možná je to tím, že mám sošku ještěra. Jmenuje se pan Dragoun. Když odcházím na noční práci, říkám mu: „hlídej ještěre“.

A on hlídá nehybně

sám, zatím co se já na noční práci

 klestím podrostem,

hlídá a hledí do příšeří pokoje

Je to jedna velká neznatelná tma

houpává, hladí černým sametem

já totiž na noční práci

hlídám haldu

Prolézám břízami…

Tluču na vrata,

chutnám maliny,

prastará  zem vyvezená pod nohama

Skřípe a kouří

Musím hledět na haldu

hlídat s nájezdníky velbloudu.

Má halda je dvou kopcová

Je taka černá, je svá

Smrdí jak spálený Zlín,

Jako guma čpí ten dým

Taka pekna Luna, dneska v noci.

Někdo tu zas chtěl ukrást

metal mermomocí

Není odpovědnějšího člověka pro tuto práci.

Hluboce jsme s ní spjat

Miluji její smrad