Basně a povídky z Ledna-Dubna
Prolog
Z povzdálí se
sledovat
sledovat ty změny
jak se to semlelo
píchat údem do peřin
a ráno kůrku
s druhákem
kreslil jsem do památníčku
pro nevidomé
stěny se zubřími
trofejemi,
a pak se na mém čele
objevila skvrna
čichač
v hornbachu s plechovkou
já si kupuji barvy a vánoční
koule
čekám ve frontě na
zaplacení
jsem Na čekané,
platím jako srna životem
a jestli noc slibuje den,
tak i světlo slibuje květ
jenže ono nechodí přímočaře
trousí se jen zbytky
po podlaze.
Proč se koňským výkalům říká
koblihy?
Která z vás
kobyl je šťastná?
zpívejme Písničku pro
naši klisničku
ne, nejsem
sentimentální
jen mám rád kobyly a
jejich pach
Ona je zlobivá a
strašná
třeba i buchtu s
koktejlem pro naší zlobivou holku.
Ta má libost začala
tím, že slečně co šla z pekárny
upadla kobliha s marmeládou.
Já jí zvedl a řekl:
Slečno, upadla vám
kobliha.
Sadističtí manželé a jejich vybavení
bytu
Máme doma sadu hliníkových příborů
Čekáš na mě doma v latexovém úboru
Máme doma truhlu
Co se dědí z matky dceru
Je celá ošuntělá
A já se do ní vyseru
Máme doma komodu
Co se dění z otce na syna
A ty jsi mi jí moje milá
Opilá celou v noci poblila
Máme doma sadu stříbrného nádobí
Vidličky a nože
Strkám ti to řitě
A ty řveš: „to je slast ach můj bože“
Máme doma další sadu stříbrného nádobí
Třískáš mě s ním do hlavy
Říkám ti: „ nedělej to
Až moc to bolí“
Máme doma stůl co je po mé pratetě
Urvu z něho nohu a chystám se
k odvetě
Máme doma židli co je po tvém prastrýci
Hodíš s ní po mě a hledáš další munici
Máme doma vanu, co je celá bílá
Rozbila´s mi hlavu „ty sviňa“
Máme doma postel co je po tvém bratrovi
Je hnízdečko lásky, je zmáčená v krvi
Máme doma kahan i se svíčkou
Pálíš mě s ní na kulkách a já hraju si
s tvou pičkou
Máme doma místo psa, touhu sadistickou
A kdo tomu nevěří, ať si trhne nohou
Potkal jsme holku tak jsme hodili řeč
Bez
vody s hnilobnou hubou nikam nedojdeš.
Zkus si najít práci tady v tom mizerným
světě? Nebo jen tobě to připadá divný.
Tak,
tak dlouho se neviděli, protože každá měla jinou.
Střední školu, matku, žalobu na svět a hlavně
práci.
Kdysi byly milenky, ještě měli to štěstí poznat
lásku na seníku.
Teď už z našich lesů, strání nevyběhne ani
zajíc.
Třeba se pro ní najde nová, taková, stříbrná
holka naroubovaná na futra
a žádný přes ní nepůjde kolem a neotevře, aby
jí mohl políbit nebo říct:
„slečno,
nepotřebujete promáznout.“
Jeden tomu říká prostřelit,
Průstřel-dát si panáka.
A ty pak jdeš a opravdu, chceš se s ní namáznout.
pijete zástupy Napoleonů, artilerie rumů,
vykvašenou řeči nesouvisle mumláte o bídě světa.
říká ti:“měla jsem holku, ale teď už nemám
vůbec nic, dobře se s tebou pije, ty jsi taky na holky?
(O genderu)
Dnes ráno v jednom stupidním rádiu,
probíraly jestli je lepší nosit sukni nebo kalhoty. Dámy se teho nebály a jedna
z nich řekla, že to je aj velice praktické, že když vaří používá sukni
jako utěrák, a pak když přijde její muž stačí aby nadzvedl sukni a….
Nadzdvihne jí zasere si ruky od čehosi mastného a řekne, že ho to
přešlo… .
Střídáš role
Střídáš role
Co z tebe bude
Rosolová koule
Co nikdo nežere
Konzervativní kluk nakonzervován konzervanty
Tragicky Umřel v patnácti letech a jeho
ostatky se nechtěli rozložit…
Víš, jsou jen dvě role
lovec a oběť
Mohl by jsi udělat rosolovou kouli ze svých
nehtů
a koukat na ní jak se třese.
Ale už teď víš, že je to lhostejné.
Ještěr v mých ústech
Nejsem odpovědný
za slova, která mi vychází z úst
je to ještěr kdo to mluví
Nemám svědomí
z prvního slova zbylo jen prrr
a ten ještěr se zlobí
Je před domem
je přivázaný
nemůže do lidských slují
zlobí se a oheň chrlí
Vzal ho jednou halič dovnitř
„dej mi maso ty kundo“.
řval na řezníka: "Telecííí"
Resumé
Ještěří
historky z haldy
Znáte
tu historku, jak chtěla Maková panenka po Emanuelovi službičku? Jak nadzdvihla
sukničku…
Zlatoočko
si myje oči. Svět mi přichystal různá překvapení. Sedím v místnostech se
zprzněnou Makovou panenkou a moje zdánlivá samota se rozprostírá od západu na
východ. Noc, sestřička mě nutí tlačit
káru.
Cítím
se jak kůň ve velkém městě, co musí hned pod prdelí vláčet pytel koblih jak Vy
při zlomení na ruce sádru. Je to pořád stejný.
Někdy se zas cítím jak prastará přeslička,
co dnes roste jen mezi kolejnicemi.
Někdy se tak cítím, možná je to tím, že mám
sošku ještěra. Jmenuje se pan Dragoun. Když odcházím na noční práci, říkám mu: „hlídej
ještěre“.
A
on hlídá nehybně
sám,
zatím co se já na noční práci
klestím podrostem,
hlídá
a hledí do příšeří pokoje
Je
to jedna velká neznatelná tma
houpává,
hladí černým sametem
já
totiž na noční práci
hlídám
haldu
Prolézám
břízami…
Tluču
na vrata,
chutnám
maliny,
prastará
zem vyvezená pod nohama
Skřípe
a kouří
Musím
hledět na haldu
hlídat
s nájezdníky velbloudu.
Má
halda je dvou kopcová
Je
taka černá, je svá
Smrdí
jak spálený Zlín,
Jako
guma čpí ten dým
Taka
pekna Luna, dneska v noci.
Někdo
tu zas chtěl ukrást
metal
mermomocí
Není
odpovědnějšího člověka pro tuto práci.
Hluboce
jsme s ní spjat
Miluji
její smrad
Žádné komentáře:
Okomentovat